Moto
Datum: 15.08.2022 Moto Autor: Standa Hylán
Za Jiřím Mrkývkou
Náhlý odchod pana Jiřího Mrkývky patří k těm zprávám, kterým se zdráháte vůbec uvěřit. Ale bohužel je to smutná realita. Vzpomínat na něj budou určitě mnozí. Ti ke kterým měl Jura určitě blíž než já. Ale je pár věcí s ním na který rád vzpomínám.
Jura patřil k federální špičce své doby ve třídách 250 a 350 ccm. Spolu s takovými borci jako byli pánové Staša, Baláž, Dekánek, Hlavatka a další. Jura s nimi sváděl vyrovnané bitvy. Občas přišla technická závada nebo pád. Jako soukromník si musel závadu nejen sám opravit, ale i zejména sám zafinancovat. A když na Yamahu, tak za valuty. To byl problém na hraně zákona. Ale jiná cesta nebyla.
Po těžkém pádu na Těrlickém okruhu v roce 1981 byl nucen ukončit svou motocyklovou kariéru. Když dorostl syn Jirka, věnoval se jemu. Odjeli se svým týmem několik kompletních ročníků Mistrovství světa SUPERBIKE. A když posléze dorostl vnuk Jirka, věnoval se i jemu.
Jura měl kousek ode mně svou autodílnu, kam jsem za ním občas chodil. Na tradičním Tekutým kapříkovi sedával spolu s dalšími kamarády cyklisty u jednoho stolu. Bylo mně ctí, že jsem tam mohl sedávat s nima. Jeho přítelem byl Bolek Polívka, kterýho jsem jednou v Jurově dílně potkal naživo.
Vloni, když měl kulatých 70, jsme mu byli s Tomášem Gescheidtem a Frantou Valou pogratulovat. I za ostatní kamarády závodníky. To už jsou všechno bohužel jen vzpomínky. Jura to neměl v životě úplně jednoduchý. Ale byl formát a osobnost. Založil třígenerační závodnickou dynastii. Ve skromných podmínkách dokázal neobyčejný věci. Tak na něj budu vzpomínat.
Čest Tvé památce, Juro! A hodně sil pozůstalým.
Jaroslav Brzobohatý foto. archiv autora