Formule
Datum: 21.10.2021 Formule Autor: Aleš Norský
Tady jsou moji hlavní kandidáti na nezáviděníhodný titul nejhoršího vozu v historii Formule 1.
Nejen současností je živ fanoušek Formule 1. I když letošní sezona je jednou z nejzajímavějších, přesto je dobře se občas vrátit do historie. Jedním z těch, které bychom mohli nazvat chodící encyklopedií Formule 1 je Aleš Norský, provozovatel webu gpfactsandnumbers.com.
V dnešním příspěvku nabízí pohled na tři nejhorší vozy v historii Formule 1.
EuroBrun ER188B-ER189:
Model 188B byl evolucí prvního vozu ER188 z roku 1988, který sice příliš nezaujal, ale spolehlivě se kvalifikoval do většiny závodů. Zároveň došlo k výměně motorů z Ford-Cosworth na Judd a z pneumatik Goodyear na Pirelli. Není jasné, jakou tyto změny hrály roli, ale konečný výsledek byl naprosto katastrofální. Gregor Foitek se nekvalifikoval do prvního závodu sezony 1989 v Brazílii, což nakonec pro tým představovalo nejlepší výsledek roku. V dalších deseti závodech totiž Foitek neprošel ani předkvalifikací a tak ho nahradil Oscar Larrauri, který zároveň dostal k dispozici vylepšenou verzi vozu s označením ER189. Na trati se ovšem nezměnilo vůbec nic a Larrauri skončil v předkvalifikaci ve všech pěti zbývajících závodech.
Life L190:
Life Racing Engines byla společnost, která ve Formuli 1 vlastně jenom chtěla dodávat svůj unikátní motor Rocchi W12 ostatním týmům. Když nikdo neprojevil zájem, rozhodli se ukázat kvality svého agregátu na vlastní pěst a okolo pohonné jednotky postavili i vlastní monopost. Nový tým vstoupil do sezony 1990 s pilotem Gary Brabhamem a okamžitě se ukázal být nejpomalejším v poli předkvalifikantů. Brabhama brzy nahradil veterán Bruno Giacomelli, u kterého mám podezření, že tu práci vzal jenom proto, aby dostával nějakou výplatu, protože mu muselo být naprosto jasné, že má nulovou šanci se kdy dostat do závodu. Pokud vůz predkvalifikaci vůbec dokončil, protože často musel odstoupit pro nějakou poruchu, tak byl o nějakých pět vteřin pozadu za dalšími nejpomalejšími auty EuroBrun a Coloni. Peníze a nadšení došly a tým se složil ještě před posledními závody sezony v Japonsku a Austrálii.
Coloni C4:
Coloni Motorsport byl od roku 1987 jedním z týmů, kteří k tomu, aby se kvalifikovali do závodu F1 potřebovali trochu štěstí, ale zároveň dokázali získat i pár umístění v první desítce. Používali osvědčený motor Ford-Cosworth a střídali mezi pneu Goodyear a Pirelli. Pro sezonu 1991 představili model C4 a jejich novým pilotem se stal Pedro Chaves. Tým se ale permanentně zasekl v předkvalifikacích, kde bojoval většinou s vozy Lamborghini a Fondmetal. Když i za těmito rivaly Chaves ve svě domácí velké ceně Portugalska zaostávál čtyři vteřiny, jeho trpělivost byla u konce a odmítl do vozu znovu usednout. Tým se dal znovu dohromady v Japonsku, s domácím pilotem Naoki Hattorim, který ve svém prvním vystoupení v předkvalifikaci ztrácel na druhý nejpomalejší vůz, kterým byl Brabham v rukou Mark Blundella, nezapomenutelných 16 vteřin...a to byl Blundell ve srovnání s časem pole position o dalších skoro šest vteřin pomalejší. Poslední hurá pro vůz přišlo ve formě C4B s motorem Judd ve velké ceně Jihoafrické Republiky na začátku sezony 1992. Alex Caffi tam zajel pár zahřívacích kol, ale tým byl nakonec z oficiálního podniku Grand Prix vyloučen.