Rally
Datum: 05.04.2021 Rally, rallykros Autor: Standa Hylán
Názor: Nemám rád překrucování historie či vymýšlení de facto neexistujících bombastických úspěchů
Dlouho jsem přemýšlel, jestli se do této úvahy mám pustit. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. Nemám rád, obzvláště v motoristickém sportu, který mě provází celý život, takové to propagandistické překrucování nebo upravování faktů, překrucování historie či vymýšlení de facto neexistujících bombastických úspěchů.
Už v roce 1977 mě velmi vadily titulky v tehdejších socialistických médiích, že "Škoda vyhrála Rallye Monte Carlo". To bylo záměrné překrucování faktů. V tom roce samozřejmě vyhrál legendární Sandro Munari s Lancií Stratos, Škoda vyhrála svoji třídu. A takto záměrně vytržená fakta z celkového kontextu vždy velmi matou laickou veřejnost a vytváří novodobé pohádky a mýty.
Jen krátce na to zase naše motoristická média hlásala, že Škoda vyhrála Mistrovství Evropy cestovních vozů a porazila takové značky, jako BMW, Ford, Alfa Romeo, Chevrolet a další. Ona to byla svým způsobem, pravda... Jenže se třídy a značky ve třídách bodovaly zvlášť. A zatímco Škoda ve třídě do 1300 ccm jezdila často sama, občas tam byl nějaký amatér se Simcou 1000 a v některých závodech museli "zařídit" starty jednoho dvou našich soukromníků se škodovkami, aby dostali vůbec body, tak ve vyšších objemových třídách ta konkurence byla celkem velmi tvrdá... To se za dob minulého režimu dělo poměrně často a nejen v rámci motoristického sportu.
Bohužel, jakoby se tahle vlastnost v nás zakořenila a vracíme se k tomu zase a zase. Nebudu tady znovu rozebírat, jak pan Kalivoda pasoval Macháčka do pozice šestinásobného "vítěze" Dakaru a srovnává ho s Lopraisem či dokonce s Peterhanselem. On odmítá akceptovat fakt, že vítězové jsou ve vypsaných kategoriích. A každá kategorie má pak i svoje skupiny. Ale vítěz "automobilů" je jen jeden. Vítěz "motocyklů" je jen jeden. A když řadu let čtyřkolky byly jen malou skupinou v kategorii motocyklů, tak to nemohl být "vítěz Dakaru". Ale dobře, když jim tyhle lži a fantazmagorie dělají dobře, když na tom chtějí stavět PR jejich týmu, jejich problém... Drtivá většina motoristické veřejnosti si myslí své...
Velmi mě vadí i vytváření jakýchsi kultů osobnosti. V posledních měsících se čas od času v médiích objevilo jméno naší legendární závodnice Elišky Junkové. Koneckonců loni v listopadu uběhlo 120 let od jejího narození. A v různých ať už novinářských komentářích, nebo fanouškovských jsem slyšel a četl takové kraviny, že jsem nestačil kroutit hlavou... Nejúspěšnější žena v historii motoristického sportu... Nejslavnější žena v historii motoristického sportu... Žena, která porážela tehdejší hvězdy Grand Prix... Dokonce jsem někde zaznamenal, že "vyhrála" Targa Florio (naprostý nesmysl), nebo že vyhrála Velkou cenu Německa (také naprostý nesmysl)... Mnozí si holt potrpí na vytváření pohádek a mýtů, na zveličování všeho...
Paní Eliška Junková byla bez jakýchkoliv diskuzí jistě obdivuhodná žena. Obzvláště ve své době, kdy žena za volantem byla spíše vzácností. Ale závodila jen velmi krátkou dobu. Absolutně vyhrála jen jeden významnější závod. Závod do vrchu Zbraslav - Jíloviště v roce 1926. Jinak dosáhla dalších několika vítězství, ale vždy jen ve třídě, nikoliv v absolutním pořadí. Bez diskuzí to nejúžasnější, čeho dosáhla, bylo 5. místo na Targa Florio v roce 1928.
Zmíněná Velká cena Německa v roce 1927 má hned několik háčků. Závod byl sice pojmenován jako "Velká cena", ale nebyl zařazen do seriálu GP a nebyl ani v kalendáři významných evropských závodů. Na startu byli v podstatě jen domácí jezdci. Paní Eliška Junková nevyhrála, ale dojela čtvrtá a byla první ve třídě do dvou litrů. To jsou fakta. Hvězdy tehdejších GP neporážela. Pokud se nemýlím, opravdovou Grand prix snad ani nikdy nejela a pokud nějakou ano, rozhodně, neporazila hvězdy tehdejšího závodnického nebe.
Myslím, že zcela s jistotou je celá řada žen "za volantem", které dosáhly ve svých kariérách v motoristickém sportu nesrovnatelně významnějších výsledků. Z "notoricky" známých určitě Michele Mouton, Pat Moss-Carlsson, Lela Lombardi, Anne Charlotte Vernay, Lilian Bryner, Lyn St. James, Janet Guthrie, Danica Patrick... Pamětníci jistě vzpomenou na vůbec první ženu ve F1, Italku jménem Maria Teresa de Fillippis, nebo v soutěžích i na okruzích skvělou Švédku Ewy Rosqvist... Pozor, nesrovnávám řekněme přímo. To ani nejde a nemám to rád. Každá doba byla jiná, jezdily se jiné závody, byla jiná konkurence, jiné podmínky, jiná technika.
Těžko srovnat, jaká byla konkurence na Targa Florio v roce 1928 a třeba ve 24 hodin ve Spa, kdy vyhrála Lilian Brynerová jako člen posádky Ferrari 550 Maranello. A nebyla v posádce "na ozdobu". V tom roce jsem tam byl, rozjížděla i dojížděla závod a v kvalifikaci byla myslím že druhá nejrychlejší z posádky. Michele Moutonová vyhrála čtyři soutěže mistrovství světa ve hvězdné epoše tohoto sportu. A titul mistra světa jí unikl jen díky vlastní chybě, nervozitě, zbrklosti... A tak dále.
Paní Eliška Junková si bez diskuzí zaslouží obdiv a úctu. Je to kus naší motoristické historie. Ale rozhodně si nezaslouží a je to až trapné a hloupé, vymýšlení takových pohádek, které kolem její osobnosti kolují.
Josef Vrátil ilustrační foto: archiv