…dalo mi hodně zkušeností, hodně nových vhledů a dojmů, ale dalo mi upřímně taky hodně zabrat. A to od samého počátku myšlenky, pokusit se start na Monte vůbec realizovat.
Myšlenka ve mně zrála opravdu dlouho. O plánech startovat na Monte, jsem klukům v týmu poprvé řekl už na začátku sezóny 2024. Monte je pro mě, jako pro rally jezdce a celoživotního fanouška tohohle krásného sportu, úplně nejvíc. Od mala jsem prožíval každý start nové sezony, focení před monackým casinem. Dvacetiminutový komentář pana Kmenta ze sestřihu ročníku 2003, bych možná doslovně odříkal ještě dnes. Vůbec ve mně tenhle závod vždy budil neskutečné emoce a když ostatní děti u nás na vesnici sáňkovaly, já jsem na svém horském kole pokoušel na sněhu a ledu osud svých choulostivých partii. Nebo když jediným přístupem k čerstvým informacím, byla stránka 280 teletextu ČT a já místo školního oběda utíkal domů, abych se podíval, jak Kresta zajel Col de Turini. S Romanem Krestou jsem to jako malý kluk vůbec dost prožíval. Ročníky, kdy s Octavii, 206, Accentem, nebo Focusem, proháněl McRaea, Sainze, Burnse nebo Loeba, mi v paměti zůstanou navždy. Nebylo to ale jen o výjimečnosti samotné Rallye Monte Carlo. Líbil se mi i ten příběh, chuť a drive, se kterým Roman vždy hledal cestu, aby na startu Monte Carla s českou vlajkou několik let po sobě nechyběl. Později, když jsem už sám závodil, odmítal jsem pravidelně nabídky kamarádů na to, abych se k nim na Monte připojil jako divák a vždy měl jasno v tom, že musím zůstat doma a pracovat na tom, abych se tam jednou dostal ne jako fanoušek, ale jako závodník.
Na realizaci startu na Monte s naším GR Yarisem, jsem pracoval celý loňský rok. A poslední měsíce opravdu intenzivně. Aby celá vize dávala větší smysl, výhled byl dokonce na více závodů ve WRC2. Současně s tím jsem si rovnal i myšlenky na celou sezónu 2026. Co vylepšit v boji o titul MČR, jak se posunout dál jako jezdec, jak se jako sportovec dostat k lepším podmínkám na přípravu, jak stabilizovat tým. A jednou z věcí, které jsem přijal za zásadní, bylo rozhodnutí nejet žádný další závod, na který nebudu mít 100% rozpočtu. A jak se blížily Vánoce a s nimi i uzávěrka přihlášek na Monte, bylo mi čím dál víc jasné, že na to potřebné peníze nedám dohromady.
Kromě téhle tvrdé reality, jsem ale při těch mnoha schůzkách měl to štěstí potkat spoustu zajímavých lidí. A mluvit s nimi nejen o závodech a práci, ale i rodině, zdraví a o životě obecně. Pomohlo mi to si začít ještě více vážit toho, co v životě mám. I toho, jakou cestu jsem v rally dosud ušel. A hlavně jakým způsobem a s jakými hodnotami. Jaké lidi jsem při tom potkal a co vše mi to do života dalo. Pomohlo mi to si uvědomit, že to není zas tak dávno, co jsem v mamčině stodole natíral štětcem podlahu svého favorita. A že není samozřejmost sedět v takové technice, v jaké dnes sedím. A že každý nedostane tu šanci to zažít. Ale taky, že by možnost závodit na Monte, nemusela být už nikdy takhle blízko. A schválně jsem použil slovo ZÁVODIT. Vždycky jsem totiž snil o tom na Monte Carlu nejen startovat, ale o tom na Monte Carlo jet a závodit tam!
A tak jsem jednal podle toho, jak jsem to cítil a přihlášku na Monte jsme krátce před Vánoci poslali. Přestože jsem věděl, že rozpočet na to není naplněný, a přestože jsem sám sobě slíbil, že přesně za těchto podmínek, do toho nepůjdu. Celkem logicky to tak pro mě nebyl moment nějaké úlevy nebo oslav. Naopak jsem věděl, že je přede mnou ještě spoustu práce, abychom start na Monte opravdu byli schopní vůbec zrealizovat. A to nejen po stránce rozpočtu, ale i třeba po stránce logistiky.
Letošní ročník Monte Carla totiž nebyl v tomto ohledu nejsnazší a bylo potřeba dobře promyslet veškeré přesuny aut i lidí, testy, hotely, určit kdo obstará to a tohle, když já i Radek budeme zrovna o 400 km dál, a tak podobně. Pro zajímavost například hotely. Na těch plánovaných 10 dní pobytu ve Francii jich bylo pro náš tým potřeba celkem 6. V tomhle směru mi pomohl i Honza Černý, který start na Monte také plánoval a byl ochotný mi přenechat dvě svá dlouho zarezervovaná místa v okolí Gapu. Naopak mě třeba překvapilo, že startovné do závodu, bylo ve skutečnosti nižší než startovné na Central European Rally. Na Monte Carlu byli ledový špioni už „v ceně startovného“ kdežto na CERu, bylo potřeba uhradit 1500 € poplatek navíc. Dlouho před startem Monte bylo ještě nutné zaslat rezervační poplatek za pneumatiky Hankook i předepsaný benzín, což spolu s registrací do WRC2 představovalo dalších zhruba půl milionu českých korun. A to byl pořád ještě prosinec. Pokračujte dále ve čtení na webu filipmares.cz.
Zdroj: Filip Mareš
